Ústředním motivem diplomové práce Lenky Holcnerové je tenká linka pobřeží světových oceánů. Nepatrná hranice mezi masami vod a rozlehlostí kontinentů prostupuje existenci lidstva od nepaměti, nabízí obživu i prosperitu spolu s nebezpečím a okamžitou živelnou zkázou. Těžko najít na světě rozporuplnější místo k existenci. V dlouhodobém horizontu je to však právě pobřeží, které umožnilo vznik počátkům suchozemského života či podmínilo překotný růst většiny světových megapolí.
Autorka beze zbytku využívá životodárného potenciálu pobřeží a stávající strukturu bodových sídel propojuje do kontinuálního pásového města. Světový oceán následně nabývá funkce hlavního komunikačního náměstí, důvěrně známého, dokonale egalitářského rybníku. Prvotní zárodky budoucí struktury, primárně orientované na získávání energie z pohybu vodní hladiny vytvářejí ideální předpoklad dalšího růstu a rozvoje.
Architektura zrozená z vody a ducha.