Pavlína Šarayová ve své diplomové práci objevuje zapomenutý krajinný artefakt silničního tělesa tzv. Hitlerovy dálnice. Výraznou lineární spojnici, jejímž původním účelem bylo rychlé propojení vzdálených velkých sídel, navrací autorka zpět bezprostřednímu okolí. Za pomoci automatické paralelní vícekolejné trati dochází k unikátnímu provázání přilehlých sídel, doplněné stacionárními akcenty využívající mostové fragmenty původní stavby v rozdílných situacích. Sezónní základní umělecká škola, pojízdné farmářské trhy, zázemí zimních sportů či prostá nízkoobjemová/individuální přeprava materiálů integruje města i místa do unikátního funkčního celku.  

Někdejší dálnice tak není místní bariérou, ale životodárnou tepnou.