Darina Bartková se ve své práci vrací do jí důvěrně známého prostředí Vysokých Tater. V podrobné analytické části těží z letité bezprostřední prožité zkušenosti s jedinečnou přírodní lokalitou a ve výsledném konceptu nazírá na Tatry jako na nedělitelný celek napříč nejen státními hranicemi. Úvahu o budoucí možné podobě autorka přesvědčivě dokládá podrobně zpracovanou návštěvnickou sítí stezek a komunikací s pečlivě budovanou hierarchií objektů nezbytného zázemí v důrazu na celkový význam i místní kontext.