Michaela Kubínová ve své práci s odstupem reflektuje specifickou proměnu ostravské krajiny v průběhu uplynulého půldruhého století. Jako rodilá Ostravačka citlivě vnímá ztrátu identity někdejší ocelové metropole i zoufale tápání ve snaze o její aktualizované znovunalezení. Ústředním motivem její práce se tak stává umělá krajina odpadních hald a odkališť, které se postupem času proměnily v unikátní biotop překvapivě bohatého rostlinného i živočišného společenství. Proti postupné komercionalizaci oblíbené oddychové lokality v blízkosti centra Kubínová staví křehký, přírodně – krajinářský koncept rekreační a vzdělávací lineární zahrady, vsazené do nadregionálního kontextu. Půvab neustále proměny člověkem vytvořené krajiny jako nezpochybnitelná samozřejmost.