Železniční hřbitov“ v České Třebové – rozsáhlé plochy železničního brownfieldu s dohasínající funkcí depa a navazujících provozů likvidace vlakových souprav návrh resuscituje do pestré prostorově – funkční drúzy postindustriálního parku. Za užití stavebních fragmentů původních objektů i technologických artefaktů svým kontextem i vlastní náplní vytváří mnohovrstevnatý prostorový záměr,který ve svém specifickém výrazu nemusí být nutně vnímám jako monolitický celek vzájemně navazujících atrakcí v komponované mizanscéně, ale individuální koexistenci svébytných architektonických artefaktů, kdy volný pohyb vnímatele/návštěvníka nabízí neustále aktualizovanou plejádu prostorových/symbolických vazeb a souvislostí. Výsledný koncept tak není pouhou jednorázovou expozicí, ke které je možné se v touze o znovuprožití opětovněvrátit, ale každodenně spoluprožívanou/aktualizovanou zkušeností jedinečného městského parku.