V době, kdy již bylo navrženo mnoho vertikálních farem s nejrůznějšími funkcemi a principy, a není už nutné připomínat jejich výhody a zmiňovat jejich nezpochybnitelné místo v městské struktuře, se zamýšlím nad tím, které z nich jsou ty nejvýnosnější, nejfunkčnější a energeticky nejúspornější. Existují sice gigantické farmy v podobě mrakodrapů s obrovskou produkcí potravin, které se však dají udržet v provozu pouze pomocí obrovského množství energie.
Ve svých úvahách bych se vrátila zpět k vůbec prvním vertikálním zahradám – zahradám královny Semiramis v Babyloně. Ačkoli se nacházely v poměrně vyprahlé oblasti, svým tvarem – stupňovitostí a důmyslným systémem zavlažování dokázaly zajistit podmínky pro nepřeberné množství rostlin i stromů plodících ovoce. Jednalo se o nepříliš vysokou stavbu, některé zdroje uvádějí i pouhých 15 metrů. Tento model vnímám jako vhodný i pro centra současných měst. Nevýhodu snad představuje jen venkovní pěstování, rostliny mohou být napadány škůdci nebo zničeny přívalovými dešti. Pěstování v interiéru v kontrolovaných podmínkách zvyšuje výnosy 4krát až 6krát (např. u jahod až 30krát).
V permakulturním zemědělství se velmi často využívá sluneční pasti, jedná se o účinnou metodu získávání co největšího množství slunečních paprsků. Zároveň se využívá jejich odrazů na protější stranu a do vnitřního prostoru pasti, kde vzniká velmi úrodná zóna. Proto se tato forma zdá jako nejlepší i pro vertikální farmu, u níž jde především o polapení, co největšího množství slunce. Zároveň je past schopná plnit funkci větrolamu. Ze severní strany je podkovovitá hmota nejvyšší a postupně ustupuje směrem k jihu. Pokud sluneční paprsky přicházejí např. z východní strany, odrážejí se od západního křídla a dopadají i na křídlo východní, tímto způsobem jsou zachyceny v „pasti“ a využity na maximum. K drobnému stínění může docházet pouze v brzkých ranní a večerních hodinách.
Aquaponické pěstování dokáže celkové množství vypěstované zeleniny zvýšit o jednu třetinu při úspoře 80 % vody oproti konvenčnímu pěstování v zemině. S touto metodou jde ruku v ruce chov ryb. Přes stoletou tradici rybníkářství u nás nejvíce konzumujeme mražené mořské ryby a ryby v konzervě. Koupit si čerstvou rybu je pro nás téměř vzácnost. Může za to snad i fakt, že u nás téměř neexistují rybí trhy, ani jednoduše dostupné kvalitní chovy ryb. Většina ryb, která se z našich rybníků vyloví, jde na vývoz. Namísto konzumace místních ryb sem dovážíme levné a nekvalitní vietnamské pangase. Vertikální zahrada s aquaponickým systémem a chovem ryb je schopná zajistit trvalý přísun čerstvých ryb na dostupném místě ve městě.
Pěstování zeleniny na 7 podlažích bude probíhat v kruhových otočných kádích, k dispozici jsou všem uživatelům skříňky pro uložení nástrojů a dalších potřeb. Posezení k odpočinku se nachází na každém podlaží v hale. Veškeré příslušenství a hygienické zařízení pak v kruhovém jádru zahrad. Člověk si může pronajmout několik kádí, vysadit si libovolné druhy zeleniny a pak je sklízet. K dispozici jsou také velkopěstírny, k pronájmu za účelem zisku. V 3.NP se nachází 2 prostorné biotechnologické laboratoře pro výzkum a genetickou úpravu ovoce a zeleniny.
Aby veřejnost mohla pohodlně do zahrad docházet, je důležitá především jejich dostupnost. Ideální místo je tedy v centru města. V Brně se k tomuto účelu přímo nabízí dnes už poměrně neutěšený park Obilní trh. Nejedná se o park s dlouholetou tradicí. Původně se zde nacházela vila se zahradou, později se na místě vystřídalo cvičiště pro koně, důl na těžbu hlíny, trh s masem, zeleninový a obilní trh. Na park se místo přeměnilo až na počátku 20. století. Vertikální zahrada by tak byla doplněna o další logický článek – trh, na kterém by se prodávaly potraviny na místě vypěstované a ryby. Obilnímu trhu by tak byla navrácena původní funkce a zahrady by byly propojeny s relaxační zónou parku.
Nejedná se o výkresovou dokumentaci jedné vertikální zahrady, ale spíše o proces zkoumání a vyhodnocování podmínek pěstování a konzumace zeleniny a ryb v České republice. Snahu navrhnout nejpříznivější podobu zahrady do našich podmínek, tak aby nebylo nutné vkládat do provozu neskutečné množství energie, ale zároveň byly výnosy, co možná největší. Celý tento proces je otevřen dalšímu vývoji.