Svaté kopečky jsou v naších zemích specifickou prostorovou interpretací svatých hor, poutnických míst komponovaných v dramatickém krajinném reliéfu. Původní snahou bylo vytvořit v Evropě místa modliteb a rozjímání, která by nahradila zbožným poutníkům svatá křesťanská místa v Palestině, jejichž návštěva byla stále obtížnější a nebezpečnější. Minorité střežící Boží hrob v Jeruzalémě původně vybrali tři místa v Evropě, kde měly být vybudovány „Nové Jeruzalémy“ připomínající nejsvatější místa křesťanství (piemontské Varallo, toskánské Montaione a severoportugalská Braga). Fenomén svatých hor je charakteristický propojením složek krajiny, spirituality a krásy (architektruy a umění). Svatý Hostýn jako významné poutní místo vznikl na základě legendy o zázraku Panny Marie. Svébytná prostorová kompozice dnešních poutí se odvíjela od nejstarší mariánské kaple (později nahrazené poutním chrámem), přes další kapličky, menší klášter až po hospodu a krámky. Koncem 19. století byla na temeni hory postavena rozhledna a pod ní na mírném svahu malý hřbitůvek. Podobu dnešního urbanistického uspořádání vtiskl Hostýnu ve 30. letech minulého století architekt Dušan Jurkovič. Od kostela na na severovýchod se odvíjejí dvě křížové cesty, řady kapliček, z nichž některé Jurkovič sám navrhoval. Zajímavé je, že při velkých poutích se tyto kapličky měnily v noclehárny.