Vystoupat na kopec, vylézt nahoru – na HORU. Překonat překážku, zdolat obtíže a stanou nade vším. Okamžiky euforického totálně naplněného prázdna. Uspokojení a něco víc co letí hlavou, o čem moc nepřemýšlím, ale je součástí vrcholového opojení. Vybičované fyzično strne, dech, dívání a to všechno, úplně všechno tam, za očima, uvnitř hlavy. Neměnnost kamene a pomíjivost okamžiku naruby – věčnost.

Proč Karle lozíte? To bylo na začátku.

Co stále žene proti skalní stěně? Může se horolezectví skutečně stát pouhým výkonovým sportem a skála sportovním strojem, který se po každém mistrovství opotřebovaný zahodí?

Rád jsem s Karlem stál pod stěnou. Mine odpoledne, je večer. Prší. Karel vypraví. O nadšení, o naději. O ránu, který určitě přijde, a co všechno bude.